Barca café mix 10 – 15 / 5

Dobré ráno

The real Saula, the real passion

Café Mauri, 1929

My favourite kit

PÉ EF 2010

Pěkna vzpomínka z emailu

Štrachal jsem nedávno v poště a nalezl jeden z těch protivných mailů s protivnou přílohou, myslel jsem si. Nakonec mě příloha velmi pobavila, tak snad aj Vás….

********************************

Gratuluji!

Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety… Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít… Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili… Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji namontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat… Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsmeze stromu, řízli se, zlomili si ruku  či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu – jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost – naučili jsme se chovat a poradit si… Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!

I Ty jsi jedno z nich ).

********************************

Stárneme? ptám se. Nene, zrajeme.

Skoro středeční střed : skoro po letech

Návrat ke psaní tentokráte po odmlce a la půl roku? Venku mínus čtyři, aslespoň tak to ukazuje panel OS, zvlaštní interakce s počasím. Ne teploměrem venku ale pocitově online prý mínus čtyři. Pocitově? Jak jinak.

Brno se mění v díru rozkopanou jako po výbuchu. Alespoň centrum. Kdy už bude konec toho dění? Stále se tu kope a bude kopat. Říkám si: dej lidem práci, budou tě mít rádi. Jako již v tradičním předvolebním klání. Zde jsme ale zbytečně přiostřili. Jedni dávají, druzí by též. Kde jen vzít? Jednání některým aktérů připomíná politiku městské čáti Praha 1 v otázce fotoaparátů, rozumněj stativů. Je zakázáno je používat bez speciálního povolení. Jaká by byla hrůza, kdyby magistrát nezpeněžil pěkné nemázlé fotky, tu nemá fotoshop co dělat, fotky Matky měst? Ano platit, platit. Snad primát tak drží město na Vltavě ve vytouženém kolektivu evropských sousedů. Totiž, každý je dnes latentní blogger a fotograf. Každý druhý host v restauraci obědvá lososa či polévku a oči upíná k obrazovce laptopu či iPhonu.

V krizové koncepci – nemluvě o finanční krizi ale té denně sledované kolem – hrají první housle naši papaláši. Banda až na výjimky hulvátů třímá otěže společnosti jež transformovaná na tržní zřízení, vytunelovaná, korupcí prolezlá až hanba, tragikomickými výrazi pohlavářů na bilboadech kolem cest sledovaná má prostě nahráno. Kluziště hokeje pokulhávajícího aparátu, který nezná skutečnou odpovědnost vůči zemi, je užší než to kanadské, není kam. Patos je na spadnutí. Krizí je naprostý, nesvěží vzduch. Zastavení. Nulová dynamika. Dávno už nečtu tisk od srdce jako jsem tak činil denně celou střední školu. Jistě – dětská naivita – řeknete si. Nene. V kavárně dnes obklopen latentními fotografy a bloggery, projíždím maximálně titulky, tu a tam se začítám. Ponejvíce mě jímá hrůza z nových praktik politických eau de státní bezpečnost.

>Nemusíte s námi souhlasit, nevadí. Budeme si Vás za to ale fotografovat, včetně Vašich transparentů….!!<  Škoda slov. Svoboda slova a projevu dostává pěkný direkt, zákon na ochranu osobních údajů jako by se natahoval pro hození bílého ručníku do ringu. Vše při nelibovůli každého slušného člověka.

Těžko je s touto vládnoucí garniturou vyhořelých trosek; jejich hodnoty se postrácely s klíčky jejich luxusních vozů. Nemotoři se derou na jeviště jako herci ve filmu z blízké budoucnosti o lidstvu, které přišlo o dar potomstva a dlouhých osm let čeká planeta na novorozence.

Zříme jej? Zříme vůbec něco?

Tak se radujme. Je z čeho. Malé radosti pobaví. Sluníčko občas zahřeje, bude jaro. Radujme se ze sebe. Démoni politiky třeba se v zoufalosti předvedou v plavkách někde u Benešova na dé-jedničce. Fuj.