Rekapitulace nesdělitelného

Sedím ve vlaku. Rád bych po delší době opět zaznamenal veřejně několik řádků. Jako vždy budou o ničem. Snad jakési úvahy. Snad po letech si je sám přečtu a pobavím se nad nimi.

Druhá půlka mého nejoblíbenějšího měsíce se odehrává ve znamení odpočinku a cesty na samotný kraj české státnosti. Po dlouhé době cesty do Chebu za rodinkou. Není účelem těchto řádků zaznamenávat mojí týdenní lenost zde. Byla však dokonalá. Začínáme na konci.

Odjíždím. Jako obvykle. Kvůli letité výluce na trati jsme dorazili do Plzně o chviličku později. Ten běh a představa odjezdu vlaku takříkajíc >>od huby<< v očích mnoha zúčastněných byl jasně cítitelný. Inu, deru se vlakem k nějakému slušnému místu. Všichni sedí po jednom, dvou, zatažené záclonky, hodně z nás se bojí. Bojíme se doopravdy či si v tom snad libujeme? A co třeba vypravit celorepublikový rychlík Plzeň – Bohumín včetně jídelního vozu??? Tupost!

Sestra je požehnaná, rodí za pár týdnů. Týden utekl jako voda. Nemaje léta televizi, přiznám se, že mnohdy se na návštěvě na ní nechám nalákat. Představy o postění se? Kdepak. Budoucí zeťák je kuchařem, navíc prožívá těhotenské jídelní choutky jako správná opora mojí sestřičky. Pak podstrojován až k bradě, užil jsem si týdne fantasticky. Čekal jsem na nicnedělání jako na spásu.

Mohu jen doporučit jak se na lenost nejvíce natěšit! Budete potřebovat alespoň čtyři pracovní měsíce prožité v naprostém on-linu, kdy si po kolikáté že již (?) představujete, jak má den nějakých pětatřicet hodin. Hanba ti, Deli Super! Den je přirozeně nemá. Ale mozek s touto informací pracuje, a tak si jen dopočtěte ty rozdíly v týdenním kalendáři o sedmi krát čtyřiadvaceti hodinách a té pětatřicetihodinové iluzi.

A co na srdci to v prstech na klávesnici: Jihočeská perla má svou letošní sezónu (úspěšně) za sebou. Stihlo se toho mnoho. Totiž nic. Nic z původních mlžných představ zářících barev vystupujících z neurčitých vod.

Záleží na úhlu pohledu. Podařilo se nám opět pozvednout úroveň gastroro-dizič-svépomocných služeb při minimalizaci fyzických a citových ztrát. Podařila se nám výborná rána u espressa a sachru v téměř domácké kavárně naproti z okna po dvou patrech dolů a ven. Podařili se nám návštěvy. Podařily se nám astrální sestry. Hodně jsme se potili, pili, inhalovali, rekreačně sportovali. Hodně jsme se smáli, souzněli, hořeli a věděli o druhém. Brekot nepřišel u mne ani jedenkráte. Smutek, deprese či samota ano. Zefektivnili jsme službu hledání zážitků mimo Krumlov v času volna. Stáli jsme u zrodu Raftového komanda o dvou válečných lodích třídy Enterprise. Nedostižně psychadelické Radiohea_d jsme prožili během půl vteřiny věčnosti, ze které jsme čerpali doušky celý další týden. Děkujeme, víme komu! Frommovy módy lidské přirozenosti být a mít jsme postulovali na démony a zmrdy.

Drobky pod stolem, malá mozaika štěstí. Smutné příhody zapomínám. Nikdo je s Vámi totiž dlouho sdílet nebude. Dneškem přišel podzim. Blížím se k vizuální dominantě kraje Kleti. Posuneme čas zpět dáme ještě tanec.

Amen.